PM Consulting zdolal Dolomitenmann!

V projektovém řízení je důležitý funkční tým, který dosahuje výsledků. Proto jsou nám sympatické i extrémní týmové závody, jako je např. Dolomitenmann, který probíhá vždy začátkem září a je nazýván nejtěžším týmovým závodem na světě. A protože se koná v nedalekém Rakousku, byl tým PM Consulting u toho, aby si z dané události odnesl mírně odlehčené projektové ponaučení.

Štafeta se v tomto případě předává mezi čtyřmi disciplínami. Závod zahajují běžci, kteří musí překonat během 12 kilometrů převýšení téměř 2000 metrů (startuje se z náměstí v Lienzu ve výšce 674 m. n. m., cíl je v sedle v nadmořské výšce 2 441 metrů). Zde předají štafetu paraglidistovi, který nejprve přeletí údolí a přistane v protikopci na svahu u Moosalmu, kde jej čeká cca 1 km běhu do kopce, s veškerým vybavením, neboť následně odstartuje podruhé a sletí dolů do údolí, kde předá štafetu cyklistovi. Ten musí sebe i s kolem dostat na Hochstein, což je „kopec“ svou výškou přesahující 2000 metrů, převýšení je tedy okolo 1 400 metrů. Následně se musí dostat i dolů, a to po červené a černé sjezdovce, přičemž průměrné klesání je 26%. Sjezd končí v Leisachu, odkud již do cíle vyráží kajakář, který musí zdolat dravou alpskou řeku Drávu a projet asi 30 branek.xDSC_0002

Naše účast na této akci jen potvrdila, že řídit rizika je velmi důležité, protože změny a náhodné události se zkrátka dějí. Účast v závodu jako je Dolomitenmann je sice menší, leč plnokrevný projekt. Je třeba sestavit závodní i podpůrný tým, sladit veškerou logistiku a nedopustit žádné zpoždění, protože závod odstartuje s vámi nebo bez vás. I ve věcné rovině je třeba dodržet předepsanou výbavu a typy padáků, lodí atd.

Tým PM Consulting byl ve složení Ondřej Cingl (běh), Lubor Hyška (paraglide), Jan Doležal (mtb), Aleš Sedlmaier (kajak). Z 50% tak tým tvořili kmenoví lektoři PM Consulting. Původně měl s padákem letěn někdo jiný, nicméně ten si v březnu 2015, kdy probíhala registrace tak nějak neuvědomil, že slíbil manželce účast na svatbě jakési kamarádky a vzpomněl si na to asi měsíc před akcí. Věřte, že sehnat během pár dnů někoho, kdo umí ovládat paraglide a je ochoten se vydat na závod daného typu, není příliš jednoduchý úkol. A to situaci komplikuje ještě i předepsaný typ padáku, respektive atest, který musí křídlo mít a kterým málokterý tuzemský výrobce disponuje, neb dané testování je velmi drahé a nikdo jej tu nevyžaduje.

Tedy situace krásně projektová, kdy poměrně dobře běžící plán najednou zcela vykolejí nějaká událost. Typu že vám náhle vypadne hlavní architekt technického řešení nebo nějaká podobná taškařice. To se prostě občas stane, jak je vidět i z našeho případu.

DSC_0771

Náhradník se naštěstí našel, snad prý dokonce i s adekvátním křídlem. Výborně. Podle plánu se mělo vyrazit společně týden dopředu, aby mohla proběhnout obhlídka terénu a aklimatizace na vyšší nadmořské výšky. To se začalo sypat asi týden před akcí. Nakonec v týdenním předstihu vyrazili jen běžec s bikerem. Ve středu měl přijet vodák, ve čtvrtek padáčkář a v sobotu byl závod. Vzhledem k tomu, že však již byla dopředu objednána a předplacena celá chalupa pro daný počet lidí, měly změny v počtu člověkodnů strávených na místě ne zcela pozitivní dopad do rozpočtu (což je opět celkem běžná projektová zkušenost, že).

Vodák se následně doplácal de facto podle plánu v noci ze středy na čtvrtek, nicméně paralelně s ním dorazila i nepříjemná zpráva – tým nemůže startovat. Řídící výbor závodu nechtěl uznat bezpečnostní prověrku padáku našeho paraglidera. Ten měl sice řádný průkaz s vyznačenou bezpečnostní třídou, nicméně to nebylo v dané normě. Sice existovaly převodní tabulky, které se všechny shodovaly, že křídlo je pořádku, ale to správné kulaté razítko chybělo. Situace se trošku podobala stavu, kdy po Vás někdo chce certifikát IPMA D, vy máte PMI PMP, o kterém vám každý řekne, že je to dokonce o něco vyšší třída než IPMA D, ale dotyční prostě trvají na IPMA D.

DSC_0726

Takže bylo zhruba 24 hodin na sehnání padáku s příslušným razítkem… a bylo jej potřeba dostat do Lienzu. Byla obvolána všechna možná místa i lidé a nakonec se podařilo vše zkombinovat tak, že v pátek ráno byl padáčkář i se zapůjčeným padákem na nádraží již jen asi 50 km od Lienzu, kam pro něj stačilo dojet. Padák prošel a tak poté, co to vypadalo, že nebude možné odstartovat, dostal tým zhruba dvacet hodin před startem zelenou. Byla to taková připomínka lehce krizového řízení před termínem odevzdání řešení zákazníkovi…

Samotná logistika v den závodu nebyla zcela jednoduchá, neb padáčkáři byli brzy ráno odvezeni do dvou třetin dané hory (kam až vede cesta), odkud museli do sedla předávky dojít po svých. Brali také věci pro běžce, aby se v 2 441 m. n. m. měli do čeho převléct (již začátkem září zde bylo asi 20 cm sněhu). Vše se však podařilo a závod byl odstartován i s týmem PM Consulting.

DSC_0387

Ondřej Cingl vyběhl svůj brutální úsek na velmi 83. místě v čase 1:57:09 (což je opravdu obdivuhodný výkon, protože první den aklimatizace se tam tým hrabal půl dne). Praglider Lubor následně sletěl dolů s celkem 84. časem své disciplíny. Pak už to bylo o něco horší, Jan Doležal na kole zajel až 105. celkový čas, takže tým jako celek několik pozic ztratil. I přes veškerou snahu kajakáře Aleše s celkově 100. časem skončil tým PM Consulting na celkově 91. místě (z celkem 116 týmů na startu), mezi amatéry to pak byla 62. příčka (odstartovalo 84 amatérských týmů).

Výsledky to nejsou pravda zářivé, nicméně vzhledem k charakteru práce členů týmu a času věnovaného na trénink byla ambice především závod dokončit v předepsaných limitech a pokud možno nebýt poslední, což se podařilo. Očekávání je třeba řídit ;).

Je zřejmé, že z každého takovéhoto podniku si lze vzít velké množství poučení do byznysových projektů, protože charakter a závažnost nastávajících problémů je velmi podobná.

Sportu a projektům zdar.

Jan Doležal

DSC_0976

Nejčtenější