V posledních letech se v naší praxi s tématem agile setkáváme mnohem více, než tomu bylo dříve. Bohužel se ve většině případů jedná o neúplnou, či dokonce zcela chybnou interpretaci, co to vlastně agile je, jak funguje a co je potřeba k tomu, aby byl doručen očekávaný výsledek. Jaké jsou tedy naše zkušenosti a z toho plynoucí doporučení?

Proč je vlastně agile takovým trendem?

Dnes už asi nikdo moc nevěří zapáleným prezentacím, které slibují, že agile vyřeší všechny problémy lidstva. Přesto i ve střízlivých příspěvcích je např. poměrně často prezentována tabulka z CHAOS Reportu 2015 od Standish Group, ve které je uvedeno, že zatímco zcela úspěšných agilních projektů je 39 %, u projektů řízených vodopádem to je pouze 11 %.

A zcela neúspěšných agilních projektů je pouze 9 %, zatímco vodopádových celých 29 %. Zbytek jsou projekty, které trpěly různými těžkostmi (a je jich stále víc než 50 %, bez ohledu na přístup!). Výzkum byl proveden nad daty z 10 000 SW projektů z let 2011—2015, takže se nejedná o žádný malý vzorek. Zajímavé je také rozdělení podle velikosti projektů:

I zde je vystavena celkem jednoznačná směrovka na agilní cestu. Nicméně – čím větší projekt, tím horší čísla, a to dramaticky, i u agilních projektů.

Proč vychází agilní projekty jako úspěšnější?

I přes vrozenou nedůvěru k průzkumům, které lze vhodným výběrem vzorků více či méně ovlivnit, se zdá, že čísla dokazují vyšší pravděpodobnost úspěchu u agilně řízených projektů. Nebo z druhé strany, mnohem vyšší pravděpodobnost velkého průšvihu u vodopádově řízených projektů (42 % velkých SW projektů řízených vodopádem je podle CHAOS reportu 2015 totální průšvih!).

Pokračování článku je na webu systemonline.cz .