PMI-ACP: Další certifikace do sbírky, nebo něco, co dává smysl?

K čemu je PMI-ACP? Agilita už dávno není buzzword. Z „něčeho pro IT“ se stala realita napříč firmami. Projekty, produkty, změny. Všude tam dnes řešíme rychlost, nejistotu, změny priorit… a tlak na výsledky. Respektive, panují už i názory, že agilita je mrtvá a čeká se na něco nového. Což je zatím řekněme poněkud přehnané. Spíš se z exotiky stala část mainstreamu. A s tím přichází i logická otázka:

Má smysl se v tom nějak „oficiálně“ zorientovat? Třeba pomocí certifikace jako je PMI-ACP od Project Management Institute?

Na základě mé osobní zkušenosti z desítek kurzů a diskuzí – jednoznačně ano. Přestože termín „agile“ do značné míry zevšedněl, tak pochopení a znalost, o čem to vlastně je, zatím řekněme nedosahuje potřebné úrovně. Různých mylných dojmů, omylů a pověr existuje opravdu mnoho. Nejen z tohoto důvodu vnímám takovouto ucelenou koncepci, která vytváří dobrý přehled, jako přínosnou.

Svět agilních certifikací (včetně PMI-ACP)  je… divoký

Když se podíváte na trh, najdete:

• Scrum certifikace (CSM, PSM… a mnoho dalších, v tomto samotném je vcelku guláš)
• SAFe
• LeSS
• různé hybridní přístupy
• a do toho PMI-ACP

Na první pohled to působí jako chaos (což vlastně tak trošku je). Každá certifikace se dívá na agilitu trochu jinak. Někdy velmi úzce (typicky Scrum), jindy hodně „frameworkově“ a zase bez pozornosti na detail (SAFe) nebo se jedná jen o velmi specifický kontext.

A právě tady je zajímavé postavení PMI-ACP.

PMI-ACP není o jednom frameworku

To je první zásadní rozdíl. PMI-ACP nestaví na jedné metodě. Nesnaží se vás naučit „jak správně dělat Scrum“.

Místo toho zahrnuje různé přístupy:

• Scrum
• Kanban
• Lean
• XP (Extreme Programming)
• a další principy agilního řízení

Výsledkem je něco, co je (konečně) blíž realitě. PMI-ACP dělá v podstatě přehled nad „celou krajinou“. Zahrnuje tedy různé techniky, frameworky a přístupy, se kterými se můžete setkat. Případně, a to je dost možná ještě důležitější, kterými se můžete inspirovat.

Protože ruku na srdce:

Kolik projektů dnes jede „čistý Scrum“ podle učebnice? Respektive může jet díky kontextu? 

Úspěch má dnes většinou určitý mix prvků, který aplikujete do konkrétní situace. A právě o tom je PMI-ACP. Dává vám „toolbox“ a různé principy včetně ukázek, jak to lze vhodně (!) zkombinovat.

Co mi na PMI-ACP dává smysl

Z praktického pohledu vidím tři věci, které stojí za pozornost:

1) Důraz na principy, ne na rituály

Neřeší se jen „co dělat“, ale hlavně „proč“ to dělat.

To je přesně ten rozdíl mezi mechanickým běháním sprintů a skutečně agilním přístupem.

2) Přesah mimo IT

PMI-ACP není uzavřené v IT světě. Dává smysl i pro:

• interní projekty
• změnové iniciativy
• produktové týmy mimo vývoj software

Což je mimochodem realita většiny firem, se kterými se potkávám.

3) Propojení s „klasickým“ projektovým řízením

PMI jako organizace dlouhodobě stojí na projektovém řízení.

To znamená, že PMI-ACP není „anti-projektový management“ (jako se někdy až komicky či nábožensky některé rámce vymezují), ale spíš rozšiřuje pohled.

A to je podle mě důležité. Protože většina organizací dnes není ani čistě agilní, ani čistě „waterfall“. Je někde mezi.

Nechápejte mne špatně, je potřeba poznat a pochopit zásadní rozdíly a výchozí principy vodopádu versus agilního přístupu. Bez toho riskujete poměrně rychlou cestu do pekla. Žádná z metodik ani přístupů není univerzální stříbrná kulka, která všechno vyřeší.

Zároveň má každý zvolený přístup své výhody a přednosti, které ovšem mohou nastat jen v určitém kontextu a při dodržení základní filozofie s daným přístupem spojené. Jinak se obrazně řečeno snažíte zatloukat hřebíky šroubovákem do cihlové zdi a nadáváte, že ten nástroj a technika je k ničemu.

Co PMI-ACP znamená v praxi jako zkouška

PMI-ACP není jen „názor na agilitu“. Je to poměrně konkrétní zkouška, která ověřuje, jestli ty principy opravdu chápete a umíte je použít. Ostatně podobně jako to má PMI-PMP.

Pokud o ní uvažujete, počítejte s tím, že:

• zkouška není o definicích, ale o situacích
• nestačí znát např. Scrum Guide zpaměti
• hodně se testuje rozhodování v nejistotě
• bez reálné zkušenosti to jde výrazně hůř

Upřímně – i lidé, kteří mají za sebou Scrum certifikace, u PMI-ACP často narazí. Protože zkouškové otázky jsou často z různě hybridního prostředí, kde prostě a jednoduše není jediná jasná a černobílá pravda. Chce to uvažovat v kontextu a v souladu s principy. To je to, co je na tom těžké…

Ale na druhou stranu – když vám ty principy a hodnoty proniknou pod kůži, tak to vlastně tak složité není. Pak máte ten směr, maják. A poradíte si v každé situaci. Což je vlastně ve finále ta největší hodnota, kterou můžete díky přípravě a (snad) absolvování této zkoušky získat.

A kde jsou limity?

Aby to nebylo jen růžové a zářící: PMI-ACP má i své slabší stránky.

Není to „rychlá Scrum certifikace“

Pokud někdo hledá naplnění potřeby: „Potřebuji za dva dny razítko na Scrum Mastera“, tak PMI-ACP není ta cesta.

Je to mnohem širší… a tím pádem náročnější

Musíte chápat souvislosti. Ne jen:

• artefakty
• role
• ceremonie

Ale i:

• principy
• hodnoty
• rozhodování v nejistotě

PMI-ACP také není (zatím) tak „marketingově silná“ jako jiné značky. Takže to nemá prvoplánovou prestiž. Zatím. Ale to se postupně mění.

Pro koho to dává smysl?

Z mojí zkušenosti nejvíc pro lidi, kteří:

• už mají nějakou praxi
• nechtějí jen „jet podle návodu“
• řeší reálné projekty v komplexním prostředí

Typicky:

• projektoví manažeři
• product owneři
• scrum masteři
• team leadeři

Takže… má PMI-ACP smysl?

Za mě:

👉 Ano. Ale ne pro každého. Pokud hledáte:

• rychlé razítko → ne
• hlubší pochopení → ano

A hlavně: PMI-ACP není o tom, že vás naučí „agilitu“.

Je to spíš o tom, že vám pomůže dávat věcem větší smysl. Pokud o PMI-ACP uvažujete, je dobré si předem ujasnit jednu věc: Nejde jen o to „udělat certifikaci“. Jde o to pochopit, jak agilitu opravdu používat. 

A to je přesně místo, kde většina lidí narazí (nejen u zkoušky, ale především v praxi). Ostatně, klade to poměrně značné nároky i na přípravné tréninky. Ale jako u ostatních certifikací (IPMA, PMP, Prince2) se snažíme dodávat maximální hodnotu, tedy připravit účastníky ke zkoušce tak dobře, jak to jen jde.

Na druhou stranu, proto mají podle mne certifikace, které prostě jsou těžké a zkoušku nemají zadarmo, hodnotné. Je to doklad toho, že jste dané téma byli schopni navnímat do značné hloubky a použít své vědomosti v kontextu. A to by přeci měla pořádná certifikace dokládat.