Konference PM Zlín 2025 – co se diskutovalo?

V druhé půli května proběhl již 16. ročník Konference PM Zlín 2025. Takto třídenní akce byla již tradičně vyprodána a plná jak zajímavého programu, tak příležitostí k networkingu. Byla možnost se setkat se spoustou osobností PM světa z ČR i ze Slovenska a vyměnit si poznatky a zkušenosti. A co se nejvíce řešilo a diskutovalo? Kromě celkové diskuze o posunu a proměnách našeho oboru a role projektových manažerů byla nejvíce slyšet témata jako:

• budování psychické odolnosti,
• generace Z,
• udržitelnost.

Samozřejmě se vším prolínala i aplikace AI, nicméně už bylo znát, že tento trend už přítomní vzali za svůj a diskutovali zkušenosti s praktickou aplikací. Podívejme se na to vše podrobněji.

Proměna role PM

Posledních 10 let bylo v oboru PM poměrně turbulentních. I do našich končin dorazil Agile s plnou silou, přišel covid a další globální komplikace. To s sebou přineslo i diskuze, jestli vůbec bude nadále role projektového manažera potřeba. Nejprve to vypadalo, že přinejmenším v SW a IT projektech snad ani ne, pak se „kyvadlo dějin“ pohnulo zase zpátky a vypadalo to, že „agile bude dead“.

Nestal se samozřejmě ani jeden z extrémů. Vždy záleží na kontextu a konkrétním provedení. V této souvislosti se přímo na konferenci stala moc hezká věc. Když Romana Konvičková z Microsoftu v rámci svého příspěvku demonstrovala nejnovější možnosti AI Copilot, použila k tomu požadavek porovnání waterfall a agile přístupu. Copilot velmi dobře popsal principy, výhody a nevýhody obou přístupů a upozornil, že záleží na kontextu a podstatě projektu. A navíc dodal poznámku, že nevýhody agilních přístupů jsou často způsobeny neznalou a nevhodnou aplikací daných přístupů. K tomu nebylo co dodat ;). Když např. do role Scrum Master (tedy „mistr“ scrumu, seniorní leadershipová role) obsadíte někoho s popiskou „Junior“, tak jak to asi může dopadnout? Když po učedníkovi chcete výkon a výsledky mistra?

Kam se tedy role PM posunula?

Nicméně, nehledě na to, i tak se přinejmenším v některých oblastech znatelně a celkově proměnilo pojetí role PM a očekávání, která s ní souvisí. Asi nejzřetelněji to je vidět na proměnách standardu (a certifikace) od PMI (Project Management Institute). Od verze 7 se od PMI Project Management Professional (PMI-PMP) očekává, že umí nejen tradiční prediktivní přístup, ale že umí pracovat i agilně a navíc, že umí tyto světy účinně kombinovat. Protože to je to, co je potřeba.

Mimochodem, úspěšný projekt už dnes není vnímán jako takový, který splnil zadání, rozpočet a termín (protože takové se prostě nedějí 🙂 ), ale takový, který doručil hodnotu stojící za úsilí a náklady do něj vložené. To je taky významný posun. Protože nás to principiálně nutí přemýšlet o tom, co děláme… a že je to opravdu potřeba.

M.O.R.E.

To pochopitelně klade na všechny v roli PM vysoké nároky. PMI to v jistém ohledu zformulovalo v konceptu M.O.R.E., zkratce čtyř směrů, pomocí kterých může PM dělat svou práci lépe a doručit větší hodnotu.

• M (Manage perceptions of key stakeholders who may perceive value in different ways), čili řídit vnímání klíčových zainteresovaných stran, které mohou vnímat hodnotu různými způsoby.

  Do srozumitelného jazyka to lze přeložit jako potřebu, aby PM byl vnímavý vůči jednotlivým stakeholderům a jejich očekáváním a snažil se, aby výsledky a výstupy projektu byly pro tyto zúčastněné hodnotnými. A uvědomit si, že to prostě mohou různé strany vnímat různě a co někdo považuje za hodnotu jiného nezajímá nebo mu to dokonce vadí.

• O (Own project success beyond project management success by taking accountability for delivering tangible and perceived value), tedy vlastnit úspěch projektu nad rámec úspěchu v řízení projektu převzetím odpovědnosti za poskytování hmatatelné a vnímané hodnoty.

  Tohle je velmi zásadní. Je to vlastně požadavek, aby PM přemýšleli o tom, jaký dopad budou mít výsledky jejich projektů a jestli naplní očekávané přínosy. Je to výzva k převzetí osobní zodpovědnosti za úspěch projektu – což je, jak je uvedeno výše, všeobecné přesvědčení, že úsilí a prostředky do projektu vložené „stály za to“.

• R (Relentlessly reassess project parameters to respond to inevitable and ongoing change), takže neúnavně přehodnocovat parametry projektu v reakci na nevyhnutelné a probíhající změny.

  V kontextu ostatního tohle asi nepřekvapí. Je to nicméně další „odraz“ agilních principů. Pokud zjistím, že by vlastně zákazníkovi, uživatelům apod., vyhovovalo vlastně něco trošku jiného, než co děláme, pak, je-li to možné, bych měl svůj postup upravit.

• E (Expand perspective to consider the broader picture and how the project fits within the larger goals of the enterprise, and ultimately, our world), znamená rozšířit perspektivu a zvažovat širší obraz a to, jak projekt zapadá do širších cílů podniku a v konečném důsledku i našeho světa.

  Aneb apel na aplikaci systémového uvažování a pohledu na věc. Vidět a řešit les a ne jen jednotlivé stromy.

Profesionální přístup

Zároveň si uvědomme, co to znamená být „profesionál“ v projektovém řízení. Nezávisle na oboru to je znalé, vhodné a efektivní (rychlé) používání „best practice“ postupů a nástrojů. Když přijedete s autem do profesionálního servisu, tak pravděpodobně očekáváte, že prostě přijde servisní technik s aktuálním diagnostickým přístrojem, rychle zjistí stav a pak za použití adekvátních přípravků a nástrojů provede během pár chvil očekávané úkony. A ne že kamarád „který se tím zabývá“ vezme vaše auto někam do kůlny a týden bude zkoumat, co že tomu asi je. Pak zjistí, že na to nemá adekvátní nářadí, tak to „nějak obejde“. Takže vám strhne nějaké ty šrouby a závity. Nakonec za další týden udělá něco, co vám problém nevyřeší a způsobí dva jiné.

V řízení projektů je to to samé! Profesionál je schopen podle kontextu vytáhnout ten správný nástroj (na rozsah např. WBS, Backlog, SOW, Storymap, …) a kompetentně jej v kontextu aplikovat. Ne, že si to „nějak sepíše do excelu“ a pak dalšího půl roku hasí větší a větší požár.

Certifikace?

Zajímavá byla v tomto kontextu dřívější diskuze s Lenkou Pincot, která působila i ve spojených státech. A tam se jí ptali, co dělá. Odpověděla, že je projektový manažer. Tak se jí zeptali, jestli má PMI PMP certifikaci. Ona že ne. Tak to nejsi PM, odpověděli. Je to jako řídit auto bez řidičáku.

V Evropě nemá samozřejmě PMI tak silnou dominanci jako v USA, máme tu i skvělou certifikaci IPMA nebo lze zvažovat vyšší stupně certifikací podle Prince2. A i když někteří agilisté tvrdí, že certifikace nemá vlastně žádný význam, sami jsou obvykle certifikovanými Scrum Mastery apod. (ať už od Scrum Alliance nebo Scrum.org). Za nás můžeme potvrdit, že pokud to někdo myslí s profesí PM vážně, dříve nebo později si některou z hodnotných certifikací udělá.

A není to tak trochu Product Owner?

Celkově lze také vnímat, že se nám role PM poměrně slušně posouvá směrem k tomu, jak je v agilním světě definována role Product Owner. To je někdo, kdo je nositelelm vize, osobou zodpovědnou za dodání hodnoty, za rozpočet, komunikaci se stakeholdery, prioritizaci atp. Vše výše uvedené je s tím v souladu.

Jinými slovy, pokud jsem v roce 2025 profesionální PM, vím mimo jiné, kdo jsou zákazníci mého projektu, co potřebují a v čem spatřují hodnotu a snažím se jim to dodat. Takže se ptám, zajímám, ověřuji si a přemýšlím nad tím, jestli to dává pro uživatele a zákazníka smysl! A pokud ne, konám.

Další diskutovaná témata Konference PM Zlín 2025

V příspěvcích a kuloárech se samozřejmě probíraly i další věci. Nejvíce rezonovaly oblasti níže.

Budování psychické odolnosti

Několik příspěvků Konference PM Zlín 2025, spousta diskuzí a nejméně jeden z Open Space workshopů řešily, jak vlastně v delším horizontu přežít v roli PM a nezbláznit se. Konceptů a názorů bylo několik a nelze zde jít do detailů. Spíše lze konstatovat jeden společný princip: je potřeba to dělat, a to vědomě, řízeně.

Aneb (profesionální) PM by měl ve svém rozvrhu najít čas na „psychohygienu“ a vybudovat si v tomto ohledu de facto návyk. Stejně jako s čištěním zubů.

Ať už formou čištění hlavy pohybem v lese nebo jiným způsobem, dle možností a kontextu. Konec konců, takovou kompetenci „udržitelnosti sebe sama jako PM“ má v sobě standard IPMA od té doby, kdy jsem se s ním poprvé seznámil, a to bude už 25 let.

Generace Z

Aneb GenZ, jak si sama říká ;). Díky účastníkům z této věkové kategorie (narození od roku 1997 do roku 2013) jsme měli možnost sledovat velmi zajímavou mezigenerační diskuzi. Většina účastníků konference totiž spadá do generace X (1965 – 1980) a Y (1981-96), které mají své typické charakteristiky a rysy. Nelze samozřejmě zcela generalizovat, všechny generace mají svou různorodost a pestrost. Nicméně, pokud vyrůstáte zcela bez výpočetní techniky nebo s dotykovým mobilem v ruce, tak to prostě v souhrnu nějaké stopy zanechá.

Důvod diskutovat je jednoduchý – dříve narozené generace jsou nyní na manažerských a seniorních pozicích, zatímco do týmů se jim dostávají právě jedinci z GenZ. A dělají některé věci jinak, po svém. Nejsou zvyklí hledat informace v knihách, ale na webu. Jsou zvyklí na vizuální podobu informace a ne na hutný text. Atp., výjimky samozřejmě existují. Prostě mají jiný přístup. Což neznamená, že by byli hloupí nebo líní. Jsou prostě jiní a je potřeba to respektovat. A zároveň ovšem vyžadovat adekvátní míru respektu i z druhé strany. Jen tak se rodí porozumění a win-win.

Konec konců, mezigenerační diskuze je stará jak lidstvo samo. Jistě slýcháte tvrzení jako:

„Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.“

nebo
„Naše mládež miluje přepych, má špatné mravy, opovrhuje autoritou, nerespektuje starší.“
Já občas něco takového zaslechnu. A tak je dobré dodat, že ten první citát je od Sokrata, který žil před 2 500 lety a ten druhý od Isokrata je jen o pár let mladší.

Udržitelnost

Téma celkové, globální udržitelnost se začalo řešit i  oboru PM. A není nezajímavé, že jej „tlačí“ především PMI, s adresou sídla v USA.

Pochopitelnou otázkou je samozřejmě: „A jak to mohu jako PM vlastně ovlivnit?„. No, pokud zvážíme vše výše uvedené, tedy očekávání profesionality, systémového přístupu a posunu k roli Product Owner, tak hodně.

PM v tomto pojetí spolutvoří vizi a zadání projektu, přemýšlí o dopadech a zásadním způsobem ovlivňuje nejen podobu dílčích výstupů, ale i způsob jejich dosažení. A zde už je prostoru poměrně dost. Samozřejmě tak, aby se nejednalo o slepou ideologii, ale aby vše dávalo dohromady smysl a také to ekonomicky fungovalo.

Když přijdete za managementem, že můžete něco dělat „zeleněji“ a zároveň to nebude výrobně dražší, ale naopak úspornější při tvorbě i provozu, tak vás s tím nejspíš nevyhodí.

Tak taková byla Konference PM Zlín 2025

Jak jste si mohli výše přečíst, zajímavých témat a diskuzí bylo ve Zlíně opět plno.

K tomu přidejte provozní zajištění od studentského dobrovolnického týmu, skvělé občerstvení v průběhu, kávový catering Flatwhite a máte recept na skvělou atmosféru, kterou je Zlínská konference pověstná.

Samostatnou kapitolu píše společenský večer. Letos opět v galerii desítka, což je prostor pro obdobné události v proskleném nejvyšším patře bývalého Baťova obchodního domu. A opět se skvělým jídlem a pitím od Bistrotéky Valachy, naprostým vrcholem gastronomie nejen v blízkém okolí. A s pub kvízem, módní přehlídkou studentů oděvního designu a networkingu dlouho do noci.

Konference PM Zlín 2025 znamenala zkrátka další velmi úspěšný ročník. Mnoho účastníků se shoduje, že to je prostě PM událost, na které stojí za to být.  A protože je pokaždé vyprodáno, doporučujeme si zajistit vstupenky včas.

Těšíme se na Vás v roce 2026!