Agilní přístupy jsou vhodné pro projekty s vysokou měrou neurčitosti a komplexity vztahů a vazeb (např. vývoj nové technologie, produktů nebo jiných výsledků, často nehmotné povahy – software apod.). Není dost dobře možné spolehlivě definovat rozsah projektu a proto je obtížné sestavit použitelný plán projektu v klasickém slova smyslu.
Řešení této situace představuje iterativní nebo též agilní projektové řízení, které vzešlo z oblasti vývoje a návrhu software. Tento přístup rezignuje na marnou snahu kompletně definovat rozsah projektu a soustředí se spíše na formulaci nosné vize, ke které se následně postupně iteruje ve smyslu tvorby malého přírůstku díla, získání zpětné vazby od zákazníků/uživatelů a následné úpravy postupu práce na projektu (ve smyslu co se vlastně bude dělat a jak by to mělo vypadat). Krátké intervaly minimalizují riziko postupu nesprávným směrem a neustálá neformální interakce se zákazníkem zajišťuje hodnotu prováděné práce.
