AC - Actual Costs, jsou celkové náklady, které byly spotřebovány na vytvoření produktu k datu měření a kontroly. Dříve též jako ACWP.
Celkové náklady, které byly spotřebovány na vytvoření produktu k datu měření a kontroly. Dříve též jako ACWP.
V roce 1977 Bruce Tuckman se svojí spolupracovnicí Mary Ann Jensen navrhl doplnit původní čtyři fáze vývoje týmu o další fázi, ve které tým přestává existovat - adjourning. Tato fáze zahrnuje například rozpuštění týmu poté, co bylo dosaženo jeho účelu, nebo jeho pověřením novým úkolem a podobně. Přesto, že se této fáze mnozí obávají, i toto je normální: nic netrvá věčně.
Co je agilní manifest? Princip agilního řízení je vyjádřen v tzv. Manifestu Agilního vývoje software (známějšího pod názvem „Agilní manifest“):
Objevujeme lepší způsoby vývoje software tím, že jej tvoříme a pomáháme při jeho tvorbě ostatním. Při této práci jsme dospěli k těmto hodnotám:
Jednotlivci a interakce před procesy a nástroji
Fungující software před vyčerpávající dokumentací
Spolupráce se zákazníkem před vyjednáváním o smlouvě
Reagování na změny před dodržováním plánu
Jakkoliv jsou body napravo hodnotné, bodů nalevo si ceníme více.
Agilní přístupy jsou vhodné pro projekty s vysokou měrou neurčitosti a komplexity vztahů a vazeb (např. vývoj nové technologie, produktů nebo jiných výsledků, často nehmotné povahy - software apod.). Není dost dobře možné spolehlivě definovat rozsah projektu a proto je obtížné sestavit použitelný plán projektu v klasickém slova smyslu.
Řešení této situace představuje iterativní nebo též agilní projektové řízení, které vzešlo z oblasti vývoje a návrhu software. Tento přístup rezignuje na marnou snahu kompletně definovat rozsah projektu a soustředí se spíše na formulaci nosné vize, ke které se následně postupně iteruje ve smyslu tvorby malého přírůstku díla, získání zpětné vazby od zákazníků/uživatelů a následné úpravy postupu práce na projektu (ve smyslu co se vlastně bude dělat a jak by to mělo vypadat). Krátké intervaly minimalizují riziko postupu nesprávným směrem a neustálá neformální interakce se zákazníkem zajišťuje hodnotu prováděné práce.
Akceptace rizika je jednou z rizikových strategií používaných při řízení rizik projektu. Tato strategie znamená riziko vědomě akceptovat, což znamená, že o něm víme, ale nečiníme žádná konkrétní opatření a řešíme jej, až když nastane. Akceptace může být pasivní, což znamená, že skutečně nečiníme žádné opatření krom záznamu daného rizika v registru rizik anebo také aktivní, což znamená, že vytvoříme v rozpočtu a harmonogramu určitou rezervu, která by měla případný výskyt rizika pokrýt.
Akceptační protokol formálně potvrzuje, že převzatý výstup je příjemcem bez vad akceptován, případně akceptován s výčtem výhrad (k neprodlenému odstranění) nebo neakceptován (s uvedením důvodu).