Krize je příležitost k rozvoji

V době oběda mám ve zvyku projít si nějaký ten denní tisk, většinou s ekonomickým nebo hospodářským zaměřením. Už to na mne začíná působit poněkud depresivně. Všude samé oslabení, propad, krize… Je opravdu nezbytně nutné vnímat veškeré současné dění tolik negativně?

Nebudu hledat a zamýšlet se nad příčinami současné krize. Jsou celkem očividné. Již delší dobu jsem se podivoval, jak může systém vykazovat růst, prosperitu a zisky, aniž by to odpovídalo tomu, že někdo něco vyrábí, vymýšlí, produkuje… jednou ta bublina splasknout musela, na dluh se nedá fungovat do nekonečna. Ostatně fáze útlumu přicházejí celkem periodicky a delší dobu tu větší krize nebyla. Takže teď tu prostě je.

Některé firmy nyní reagují tak, že osekávají bezhlavě veškeré náklady, včetně těch na rozvoj, inovace a vzdělávání. Je to rozumné? Trošku mne to znervózňuje.

Vzpomínám, na dobu, kdy jsem byl zaměstnán jako vedoucí projektové kanceláře u jedné středně velké firmy a jaký byl vždy problém alespoň přibližně obsloužit zdroji celé portfolio, dodržet alespoň ty nejdůležitější milníky apod. – prostě toho bylo všude strašně moc. Na nějaké zásadnější inovace nebo rozvoj, který by nebyl spojen s komerční zakázkou, nebylo ani pomyšlení. Přitom to bylo opravdu nutně potřeba, a pokud by k tomu došlo, celá společnost by se viditelně zefektivnila. Situace se dostala do začarovaného kruhu – v důsledku neefektivity nebyl čas na inovace, které by efektivitu zvýšily.

Tak to ostatně zřejmě funguje v mnoha firmách, když „se lítá po zakázkách“, není na jiné věci moc času. Málokteré vedení, obzvláště u malých a středních podniků má tak silnou vůli, aby se řídilo v době dynamického růstu obratu a podílu na trhu principy balanced scorecard apod. a věnovalo část kapacity na vnitřní rozvoj. Je to trošku přírodní a přirozený princip – prostě, když je v okolí potravy dostatek, nacpěme se, co to jde, a na ostatní není čas…

Otázkou je, co s tou nacpaností uděláme. Kdo si tyto „zásoby“ neuložil, neschoval, může mít problémy. I v přírodě, pokud by nějaké zvíře „prošustrovalo“ své tukové zásoby na zimu, zřejmě nepřežije.

Zima totiž přijde. Nehledě na to, zda se jedná o přírodu nebo o byznys. A je dobré mít na paměti, i v dobách té největší hojnosti, že „zima se blíží“. A jak říká jedno lidové přísloví (byť dost drsné): „tlustí budou hubení a hubení budou studení“.

Takže ve zběsilém honu za co největšími zásobami na období útlumu asi není principielně nic špatného. Otázkou je, co budeme dělat v době útlumu my. Firma přeci jen asi není medvěd, aby se uložila k zimnímu spánku. Naopak.

Teď je právě období, kdy by mělo docházet k horečné aktivitě – směřované dovnitř. Teď, když není takový tlak zakázek, je prostor pro inovace a rozvoj – samozřejmě, pokud jsme si prozíravě nashromáždili určité zásoby (což věřím, že se ve většině případů stalo).

Nyní je čas na změny. A opět přichází otázka – jak tyto změny provést? Nepřekvapí asi, když napíši, že nejlépe formou projektu. A to kvalitně provedeného projektu. V současné době opravdu není prostor pro nedobře realizované projekty, ad-hoc řízené změny a podobné hokus pokusy. Krize je krize a plýtvat se nyní skutečně nevyplatí.

Pokud tedy jsme nyní ve stavu, že chceme a můžeme změny realizovat, konejme tak efektivně a racionálně.

I na změny ve smyslu optimalizace, případně zavádění projektového řízení je nyní ideální doba.

Berme současné období jako obrovskou příležitost. Není čas usnout. Jiní také neusnou. Je potřeba se připravit na chvíli, kdy se vítr obrátí a ekonomický systém začne znovu růst. Kdo bude připraven, vytěží nejvíce. Kdo připraven nebude, bude „ty vepředu“ dohánět jen obtížně. A to v globálním měřítku!

Zkusme se nad výše uvedeným zamyslet. Osekání nákladů na rozvoj a vzdělávání je jen krátkodobě a zdánlivě efektivní. Ve středně a dlouhodobém úhlu pohledu se bude zřejmě jednat o značně krátkozraké a destruktivní konání.

Kdy se rozvíjet, když ne teď? Až opět nebude čas? Proč je značná část nejrůznějších státních podpor zaměřena hlavně na rozvoj?

Buďme těmi vepředu!

Jan Doležal

Nejčtenější